Rozhodli jsme se pro jednou netrávit tradiční Vánoce na sněhu v Brně, ale vyrazit za sluníčkem do teplých krajů a místo Vánočního smrčku zdobit vánoční palmu. Z nabízených možností (vzpomněli jsme si trochu pozdě) se nám nejvíc líbila Venezuela, přesněji řečeno její ostrov v Karibiku zvaný Isla Margarita, protože byl nejblíž rovníku a v Jižní Americe jsem ještě nikdy nebyla. Tak jsme na tomto ostrově strávili krásných 10 dní.

Hotel
Bazén
Chodníček
Maják
Kokos
Venuše
Nejvyšší vodopád
Orinoko
Hrůza pod vodopádem
Karavana
V sedle
vodopády na Orinoku

Průvodkyně nám slibovala zážitek procházky pod padajícím vodopádem z jedné strany řeky na druhou. Minulý týden ale hodně pršelo a řeka byla vyjímečně rozbouřená a chrlila nevídané množství vody. Průvodkyně pohrdla zjevným nebezpečím a vykročili jsme do ohlušující hrůzy pokořit živel. Netrvalo dlouho a bylo jasné kdo pokoří koho. Nebylo vidět na krok, úzká cestička byla ještě užší a lidi úměrně nervóznější. Přede mnou jdoucí starší pán vytvořil špunt plynulého provozu a situace začala být kritickou: Propadla jsem klaustrofobii, bičovaná ledovou vodou a nemohla dýchat. Rozloučila jsme se světem, rozdala svůj skromný majetek - ale v tom mně Ivo srdnatě hodil přes rameno a protáhl mně rozbouřeným živlem. Až jsem se na druhé straně uklidnila - přišla špatná zpráva, že zpátky není jiná cesta než zase pod vodopádem.