MŮJ BLOG

Popelka (17/6/10)
Arizona III. (22/1/10)
Tunisko (23/6/09)
Focení Paříž (6/6/09)
Insportline (15/5/09)
Mladá Fronta (23/4/09)
Fotíme (2/16/09)
Exekuce (1/12/09)
Silvestr (31/12/08)
Autotuning show (19/8/08)
Hra na modelku (19/8/08)
Bungee jumping (16/8/08)
Autotec (3/6/08)
Cestování časem (27/5/08)
Workshop (22/3/08)
Krok do tmy(16/2/07)
Bowling a sauna(9/2/07)
Za sněhem do Alp (20/1/07)
Konec kariéry (21/12/06)
Playboy IV. (7/12/06)
Tajemný hlas (24/10/06)
Dovolená v USA (9/8/06)
Playboy III. (9/8/06)
Labutí jezero (27/7/06)
První setkání Fan Clubu (21/7/06)
ProBrno I. (7/06)
Na jachtě po Jadranu (27/6/06)
Focení na Mallorce (9/6/06)
Playboy II. (25/4/06)
Povzdech (17/5/06)
Hostování v Národ.divadle (7/5/06)
Playboy (19/4/06)
Srážka s blbcem (27/3/06)
Bodypainting (20/11/05)
Moje socha (25/5/05)
Olympijská naděje (20/5/03)
Hlas Ameriky (20/4/01)
Fantom opery na Broadwayi (16/4/01)
Operace "Zelené oči" (9/11/2000)
Jak jsem objevila Ameriku (10/3/2000)


Operace zelených očí

"Prohlédl jsem, spadly mi slupky z očí, nechte kolovat" říká Josef Somr v Člověku z půdy. Prohlédla jsem, spadly mi brýle z očí (říkám já), nechce je někdo koupit?

Od svých 9 let nosím brýle a propracovala jsem se až k 2.75 dioptriím. Není to moc, ale stále se to zhoršovalo, nehledě na neustálé problémy s hledáním brýlí a pracným vyndáváním čoček po pozdních návratech z diskoték. Rozhodla jsem se s tím něco udělat a v Californii se mi naskytla skvělá příležitost. Viděla jsem v televizi reklamu na laserovou operaci očí. Sebrala odvahu a naspořené penízky a "riskla to".

Dnes je můj velký den. Brzy ráno vyrážíme s mým mužem do San Jose. V nemocnici jsme už v 6:45. Vyplnila jsem nějaké formuláře, podepsala nějaké prohlášení, a sestřička mě vzala na poslední kontrolu. Dívala jsem se do přístroje, čímsi mi svítili do očí, měřili mi dioptrie na brýlích, četla jsem písmenka z tabule, pak mi zase do nich něco nakapali - no vyblbli se pořádně. Konstatovali, že mám oči zdravé a vhodné pro operaci. Taky za 600 dolarů za oko - kdo by mě odmítl, že?

Pro jistotu mi dali prášek na uklidnění, i když jsem byla klidná. Ošetřovatel nás obdaroval apartní taštičkou, kde byly další kapky do očí, prášky proti bolesti (zde jsem výrazně znejistěla), průhledné krytky na oči a velké tmavé sluneční brýle. Píšu "nám", protože nás čekalo na operaci 5.

Pak konečně přišel doktor. A aby se neřeklo: do očí zase nakapal kapky, tentokrát umrtvovací. Doktor nás podrobně seznámil s celou procedůrou a s případnými pocity. Já jsem šla na řadu jako první. V operačním sále bylo chladno jako v ledničce.

Lehla jsem si na lehátko a doktor si mě natočil pod laserový přístroj. Levé oko mi přelepil vatovým kolečkem a na pravém mi zafixoval řasy izolepou. Víčka mi rozevřel kovovou rozvěrkou. Kápl mi do oka další kapky a něco mi tlakem přimáčkl na oko. Chvíli jsem nic neviděla. Uslyšela jsem zvuk jako ze zubařské vrtačky a ucítila velmi nepříjemný, ne však bolestivý pocit. To mi seřezávali nepatrnou vrchní vrstvičku oka, kterou odchlípli, aby se dostali pod ní. Musela jsem se dívat do červeného světýlka. Uslyšela jsem praskavý zvuk, kdy mi laserem upalovali nepatrnou vrstvičku oka. Smrdělo to jako když se pálí nehty. Potom mi sundali průhledné vrstvičky z oka a velmi jemňounkým štětečkem mi opět přiklopili zpět odchlípnutou část. Totéž opakovali s levým okem. Ošetřovatel mě se zavřenýma očima zavedl do ordinace k jinému doktorovi. Ten mi dovolil otevřít oči. Prohlédl mi je přístrojem a konstatoval, že vše vypadá v pořádku. Dal mi na oči průhledné krytky a černé brýle a odvedl mě do čekárny. Domluvili jsme kontrolu na zítra a Ivo si mne odvedl jako slepce do auta a odvezl domů. I přes tmavé brýle jsem nemohla otevřít oči, jak denní světlo bolelo. Doma mě uložil do postele, nakapal mi do očí snad už padesáté kapky a tak nevím, jestli mě chtěli oči vyoperovat nebo vyplavit.

Celá operace trvala méně než 10 minut a celou dobu jsem byla při vědomí a viděla (spíš slyšela) co se kolem děje. Hodně mi pomohlo to, že jsem byla připravená na operaci a šechny případné komplikace, takže jsem byla velmi klidná a neměla jsem strach. Hned druhý den po operaci jsem mohla řídit a ráno jsem s nadšením vykřikovala, že vidím bez brýlí nejen na protější dům, ale i na vzorek látky na záclonách ve 3.poschodí. Zpočátku jsem musela na noc nosit průhledné krytky, abych se ve spánku nechtěně nedotkla oka, dokud se to dobře nezahojilo.

Dnes jsou mé oči zdravé a vidím jak se říká 20-20, to znamená perfektně. Jsem ráda, že jsem se k tomu odhodlala, protože teď už nemám žádné problémy s čočkami a nechodím po bytě a nehledám brýle, které se bez brýlí špatně hledají.

Mimochodem, nechcete někdo použít mírně obnošené slušivé brýle a naprosto nové čočky, kterých jsem si koupila do zásoby?