MŮJ BLOG

Popelka (17/6/10)
Arizona III. (22/1/10)
Tunisko (23/6/09)
Focení Paříž (6/6/09)
Insportline (15/5/09)
Mladá Fronta (23/4/09)
Fotíme (2/16/09)
Exekuce (1/12/09)
Silvestr (31/12/08)
Autotuning show (19/8/08)
Hra na modelku (19/8/08)
Bungee jumping (16/8/08)
Autotec (3/6/08)
Cestování časem (27/5/08)
Workshop (22/3/08)
Krok do tmy(16/2/07)
Bowling a sauna(9/2/07)
Za sněhem do Alp (20/1/07)
Konec kariéry (21/12/06)
Playboy IV. (7/12/06)
Tajemný hlas (24/10/06)
Dovolená v USA (9/8/06)
Playboy III. (9/8/06)
Labutí jezero (27/7/06)
První setkání Fan Clubu (21/7/06)
ProBrno I. (7/06)
Na jachtě po Jadranu (27/6/06)
Focení na Mallorce (9/6/06)
Playboy II. (25/4/06)
Povzdech (17/5/06)
Hostování v Národ.divadle (7/5/06)
Playboy (19/4/06)
Srážka s blbcem (27/3/06)
Bodypainting (20/11/05)
Moje socha (25/5/05)
Olympijská naděje (20/5/03)
Hlas Ameriky (20/4/01)
Fantom opery na Broadwayi (16/4/01)
Operace "Zelené oči" (9/11/2000)
Jak jsem objevila Ameriku (10/3/2000)

Popelka na divokém západě

17.6. 2010
Když jsem se vydala s mapou v ruce do starého westernového městečka Crown King netušila jsem, že celých 40km povede pouštní kamenitou polňačkou. V jednu chvíli už to vypadalo že zůstanu sedět s volantem v ruce na hromádce šroubků, ale po hodině a půl jsem se dokodrcala do městečka, které jsem omylem minula jak bylo malé a musela jsem se vracet. John už na mě netrpělivě čekal v místním Saloonu.

Tam už také čekalo celé místní osazenstvo, čtyři muži a pes, kteří se přišli podívat, co že se to v jejich končinách děje. John už měl nachystaná světla a čekalo se jen na mě. Dostala jsem záhadný žlutý pytel a po vachrlatých schůdcích jsem vystupala do druhého patra, kde jsou tradičně pokoje pro hosty, kteří večer už netrefí domů a musí se někde vyspat. Někdy je s podivem, že se doškobrtají vůbec tam. V pokoji jsem si rozbalila pytel a žasla nad jeho obsahem. Chvíli jsem laborovala nad tím, který kousek přijde kam, ale nakonec to z venku vypadalo dobře tak jsem si říkala že špatně naskládané spodničky stejně nikdo kontrolovat nebude.

Začali jsme jak se to v báru dělá... u partičky karet a sklenky dobré whisky a dokonce jsme pro naše záběry získali autentického kowboje, který vypadal že už tam nějakých sto let sedí. Byl to asi jeden z největších zážitků co jsme mu v zapadlém městečku připravili. A protože byl nevýslovně nadšený slíbila jsem mu zaslat nějakou podepsanou fotku. Adresu sice nemám ale když to pošlu do Saloonu, tak to bude jako domů.

Pak jsem byla nahoru vyslána s druhým pytlem a to už jsem zažívala pocity jako většina návštěvníků horních pokojů, jeden schod dopředu a dva dozadu. Držet si spodničky abych se nezamotala do žbrlení bylo opravdu umění. V pokoji jsem se s obtížemi vysoukala z prvních šatů a když jsem otevřela druhý pytel tak jsem si připadala jako Popelka, která rozlouskává oříšky... ale tyhle jsou svatební! Vyměnila jsem si spodničky a oblékla si druhé šaty, které byly ještě jednou tak široké takže teď už jsem se ani nevešla mezi postel a stěnu v pokoji. Když jsem scházela schody dolů do Saloonu jen jsem si říkala aby nikdo nevzhlédl nahorů, protože jsem si musela držet sukně proklatě vysoko. Jenže v plánu bylo, že si sednu do auta a přejedeme na jinou lokaci, nějaký starý opuštěný dům na paloučku u lesa. Nakonec to dopadlo tak, že jsem projížděla městečkem posazená na zadním opěradle svého kočáru se 150 koňmi pod kapotou jako zjevení a vznešeně jsem kynula všem kolemjedoucím autům, která pro jistotu zastavovala aby neskončila v příkopě.

Po focení jsme se ještě stavili v saloonu na dobrý obídek a hurá 40km spátky po polňačce. Byla to skoro ostuda hnát těch našich 150 koní rychlostí 20km/hod, ale člověk měl alespoň čas se kochat krajinou, která se od dob divokých kowbojů a indiánů vůbec nezměnila. Snad jen silnice po které jsme jeli dřív bývala železnicí, po které se z městečka Crown King odváželo vytěžené zlato. Fotogalerie zde