MŮJ BLOG

Popelka (17/6/10)
Arizona III. (22/1/10)
Tunisko (23/6/09)
Focení Paříž (6/6/09)
Insportline (15/5/09)
Mladá Fronta (23/4/09)
Fotíme (2/16/09)
Exekuce (1/12/09)
Silvestr (31/12/08)
Autotuning show (19/8/08)
Hra na modelku (19/8/08)
Bungee jumping (16/8/08)
Autotec (3/6/08)
Cestování časem (27/5/08)
Workshop (22/3/08)
Krok do tmy(16/2/07)
Bowling a sauna(9/2/07)
Za sněhem do Alp (20/1/07)
Konec kariéry (21/12/06)
Playboy IV. (7/12/06)
Tajemný hlas (24/10/06)
Dovolená v USA (9/8/06)
Playboy III. (9/8/06)
Labutí jezero (27/7/06)
První setkání Fan Clubu (21/7/06)
ProBrno I. (7/06)
Na jachtě po Jadranu (27/6/06)
Focení na Mallorce (9/6/06)
Playboy II. (25/4/06)
Povzdech (17/5/06)
Hostování v Národ.divadle (7/5/06)
Playboy (19/4/06)
Srážka s blbcem (27/3/06)
Bodypainting (20/11/05)
Moje socha (25/5/05)
Olympijská naděje (20/5/03)
Hlas Ameriky (20/4/01)
Fantom opery na Broadwayi (16/4/01)
Operace "Zelené oči" (9/11/2000)
Jak jsem objevila Ameriku (10/3/2000)


Fantom opery

"Jen dál po stopách toho netvora" jsem zpívala ve Zlínském klubu tak dlouho, až jsem se po nich vydala doopravdy. Jeho stopy vedly z Londýna skoro po celém světě i přes Zlín, kde se tento muzikál hrál. Já ho dohonila na Broadwayi.

Slavný americký muzikál Phantom of the Opera byl velkým mezníkem, který zatočil s mým životem. A to byla pouze jeho malá varianta ve Zlínském divadle, díky které jsem potkala svého manžela. Jaký by asi měla vliv na můj život skutečná plnohodnotná Broadwayská verze téhož?

Protože jsem v srdci hazardér, rozhodla jsem se to vyzkoušet. Když jsme si na jaro plánovali návštěvu New Yorku, bylo jasné, že jako zlatý hřeb programu bude návštěva muzikálu. Nešetřili jsme a zakoupili si lístky půl roku dopředu, do 3. řady (první dvě už byly bohužel vyprodané). Těšila jsem se jako malé dítě na zmrzlinový pohár s třešinkou. Majestic Theatre, divadlo, kde se Phantom hraje od své premiéry v lednu 1988 je obrovské, pojme 1200 diváků a bylo vyprodáno. Hra začíná dražbou, všechno je velmi pochmurné, zahalené do hader, ale za 5 minut začne hudba hlavním chromatickým tématem, všechno se rozsvítí a scéna se před očima mění. Mráz mi běhal po zádech, jak obrovský zážitek to byl. Herci byli všichni skvělí zpěváci, i když už to nebylo původní premiérové obsazeni, které jsem znala téměř zpaměti z nahrávek.

Na jednom představení se podílí 130 lidí (včetně orchestru). Představení je plné efektů, kostýmů (230 kostýmů a 14 oblékačů je potřeba na převleky) a nádherných melodií. Znala jsem je všechny z CD, ale přece jen je slyšet živě byl úžasný zážitek. Muzikál vyhrál přes 20 divadelních cen a po celém světě vydělal přes 1.3 miliard liber (vynásobte si to kurzem libry a dostanete velmi slušný rozpočet státního hospodářství malé země). Když Fantom jede na zájezd, potřebuje 27 obrovských kamionů, aby převezli vše potřebné.

Phantomova maska vezme přes 2 hodiny, které herec musí prosedět v maskérně před každým představením - latexové odlitky, dvě paruky, dva bezdrátové mikrofony a dvě oční čočky: jedna hnědá a jedna rozmlžená: efekt, kterého jsem si ani ze třetí řady nevšimla.

Ale to je všechno na povrchu. To nejkrásnější, co jsem si odnesla byl hluboký zážitek, vzpomínky, hudba a pocit nádherně stráveného večera. A samozřejmě dojemný příběh člověka, který byl těžce poznamenán nejenom fyzicky, ale hlavně tím, že společnost (posedlá fyzickou krásou a dokonalostí) vidí v člověku jenom jeho povrch. Obal a krása která sídlí uvnitř je mnohdy nepostřehnuta.