MŮJ BLOG

Popelka (17/6/10)
Arizona III. (22/1/10)
Tunisko (23/6/09)
Focení Paříž (6/6/09)
Insportline (15/5/09)
Mladá Fronta (23/4/09)
Fotíme (2/16/09)
Exekuce (1/12/09)
Silvestr (31/12/08)
Autotuning show (19/8/08)
Hra na modelku (19/8/08)
Bungee jumping (16/8/08)
Autotec (3/6/08)
Cestování časem (27/5/08)
Workshop (22/3/08)
Krok do tmy(16/2/07)
Bowling a sauna(9/2/07)
Za sněhem do Alp (20/1/07)
Konec kariéry (21/12/06)
Playboy IV. (7/12/06)
Tajemný hlas (24/10/06)
Dovolená v USA (9/8/06)
Playboy III. (9/8/06)
Labutí jezero (27/7/06)
První setkání Fan Clubu (21/7/06)
ProBrno I. (7/06)
Na jachtě po Jadranu (27/6/06)
Focení na Mallorce (9/6/06)
Playboy II. (25/4/06)
Povzdech (17/5/06)
Hostování v Národ.divadle (7/5/06)
Playboy (19/4/06)
Srážka s blbcem (27/3/06)
Bodypainting (20/11/05)
Moje socha (25/5/05)
Olympijská naděje (20/5/03)
Hlas Ameriky (20/4/01)
Fantom opery na Broadwayi (16/4/01)
Operace "Zelené oči" (9/11/2000)
Jak jsem objevila Ameriku (10/3/2000)

Výstaviště AUTOTEC
Úterý 3.6.2008

fotky na této stránce jsou cvkací, dají se zvětšit

Jak se říká "Nemusí pršet, stačí když kape". Uvědomuji si, že elegantně a zcela nenápadně stárnu, čehož si zatím někteří fotografové nevšimli - tak se občas stále nějaká nabídka objeví, ale je jich čím dál méně. Minulý týden jsem fotila tři dny z pěti, což není zas tak špatné, ale i tak jsem vzala za vděk i nabídkou na veletrh AUTOTEC 2008 na brněnském výstavišti.

Ptala jsem se, co budu na Výstavišti dělat. Řekli mi, že na Výstavišti se vystavuje (jak už sám název napovídá), tak tam budu vystavovat svoje prsa. A abych zase tak moc nepobuřovala pořádkumilovné návštěvníky z řad novinářů a nerozptylovala jejich pozornost, která se má hlavně soustředit na auta - tak na obě dvě jedna pražská malířka něco vtipného nakreslí. Nemyslím teď na dvě prsa, ale dvě modelky; měla jsem tam kolegyni. V 10 ráno jsme nahaté předstoupily před zvídavý press na tiskovou konferenci, ale nikdo se na nic neptal. Jen zírali a spouště cvakaly. Nebylo na co se ptát, naše nevinná nahota mluvila za všechno.

Můj exhibicionismus si přišel na své. Kamila-malířka vytáhla štětce a začala nanášet na mé tělo logo FIATU, což byla firma, která si nás za mírný obolus objednala. Za chvíli i moje kolegyně propagovala tento známý italský výrobek, za vytrvalého cvakání spouští okolo stojícího davu příznivců motoristického sportu. Aby toho nebylo dost, nastříkala air-brushem velké logo Fiatu i na mou prdýlku. Píšu "prdýlku" protože zde nechci rozebírat její velikost. Pak nám ovšem na to dali sukně, takže jsem ukazovala své půlky jen na požádání... ale kdo by o to žádal, když o tom nikdo nevěděl, že? Měli to vymyšlené...

Když člověka namalují, byť na holé tělo, už nemá pocit, že je nahatý. Tak jsme se mohly procházet mezi lidmi, rozdávat úsměvy a letáčky a za odměnu sbíraly vizitky a pozvání na večeři i jinam.

Mezi fotografy jsem našla mnoho známých i neznámých, a protože můj dvorní fotograf Ivo nebyl po ruce, požádala jsem je všechny, zda by byli tak hodní a poslali mi nějaké fotky. Musím pochválit ty, kteří svému slibu dostáli a díky jímž máte možnost shlédnout tuto akci. Samozřejmě by to bylo lepší vidět "in natura", a přesto, že jsem to avizovala na svém webu, nepřišel nikdo říct "ahoj" kromě člena mého Fanclubu Ilji, kterého tímto chválím!

Nemilá příhoda se potom stala ve sprše, do které jsem zašla smýt nákres, abych nedělala zadarmo reklamu i v tramvaji domů. Tam jsem zjistila, že zatímco prsa se krásně umyla, logo ze zadečku nezmizelo. A nešlo to dolů, ať jsem to dřela jak dřela. Prý je to namalované třídenní barvou. Jenom aby to nebyl nějaký zmetek a nebyla to tříměsíční.... to by mě fotografové hnali z nadcházejícího focení plavek. To by se FIAT nedoplatil za takovou krásnou kulatou reklamu. Jednou ztratím oblečení a přijdu domů bez kalhotek, jindy mám na krku otlak připomínající cucflek, dnes přijdu s razítkem na zadečku... tak nevím co si o mně manžel zase pomyslí, ale jsem v tom pokaždé nevinně.... skoro....

Druhý den jsme měli zase skotačit po výstavišti, ale dozvěděly jsme se, že nás firma Fiat prodala vedlejšímu stánku Iveco. Nevím, jestli to bylo proto, že jsme byly tak dobré a Iveco po nás toužilo, nebo tak špatné a Fiat se nás chtěl zbavit. Každopádně jsme druhý den jely až do Vysokého Mýta, kde Iveco slavnostně otevíralo novou halu a my se měly stát ozdobou oslav.

Jenomže se tam prý sešla vybraná smetánka společnosti, hogo-fogo lidé, nos až ke stropu a pro ty je bodypainting na nahé tělo pod úroveň... musí to být decentní. Tak nám pořadatel koupil šaty a bodypainting se uskuteční pod nimi, abychom nikoho neurážely svou nahotou. Pak jim někdo popíše, co pod těmi šaty máme - myslím nakreslené! Přijely jsme docela hladové, ale když nám nabídli sendviče, shodly jsme se že TAK hladové zase nejsme, abychom toto museli jíst. Je vidět že Hogo-fogo má své hranice.

Organizace byla v rukou deseti Italů, z nichž nikdo nemluvil česky (taky proč když kdysi slavná Karosa už dávno není česká a jmenuje se Iveco). Jejich organizační schopnosti bych popsala asi takto: kdyby Italové vedli válku, tak by k žádným bojům nikdy nedošlo, protože vojska by se v životě nepotkala. V tomto duchu se ubíral celý den. Všichni na nás zapomněli, pak si vzpomněli a během pěti minut jsme dostali od deseti lidí naprosto protichůdné instrukce. Nakonec na bodypainting nedošlo, protože už nebyl čas. Tak nám alespoň na záda napsali Vysoké Mýto 2008 a večer jsme jely domů.

Vlastně nejely: napřed jely; pak že ne; pak že taxíkem v sedm, co ale přijede nejdřív v osm; pak že ne taxík, odvolali ho, protože nás zvou na večeři - ale na tu už vlastně nemůžeme, protože ta už dávno začala, takže už to nestihneme; takže by ten taxík pro nás přijel v 10, ale byl tu už v 8 ten původní, protože ho zapomněli odvolat. Ještě že rozprodáváme náš národní majetek do tak schopných rukou...