MŮJ BLOG

Popelka (17/6/10)
Arizona III. (22/1/10)
Tunisko (23/6/09)
Focení Paříž (6/6/09)
Insportline (15/5/09)
Mladá Fronta (23/4/09)
Fotíme (2/16/09)
Exekuce (1/12/09)
Silvestr (31/12/08)
Autotuning show (19/8/08)
Hra na modelku (19/8/08)
Bungee jumping (16/8/08)
Autotec (3/6/08)
Cestování časem (27/5/08)
Workshop (22/3/08)
Krok do tmy(16/2/07)
Bowling a sauna(9/2/07)
Za sněhem do Alp (20/1/07)
Konec kariéry (21/12/06)
Playboy IV. (7/12/06)
Tajemný hlas (24/10/06)
Dovolená v USA (9/8/06)
Playboy III. (9/8/06)
Labutí jezero (27/7/06)
První setkání Fan Clubu (21/7/06)
ProBrno I. (7/06)
Na jachtě po Jadranu (27/6/06)
Focení na Mallorce (9/6/06)
Playboy II. (25/4/06)
Povzdech (17/5/06)
Hostování v Národ.divadle (7/5/06)
Playboy (19/4/06)
Srážka s blbcem (27/3/06)
Bodypainting (20/11/05)
Moje socha (25/5/05)
Olympijská naděje (20/5/03)
Hlas Ameriky (20/4/01)
Fantom opery na Broadwayi (16/4/01)
Operace "Zelené oči" (9/11/2000)
Jak jsem objevila Ameriku (10/3/2000)


Jak jsem objevila Ameriku

V pohádkách se vypráví, jak hloupý Honza sbalil raneček buchet a vydal se do světa na vyučenou a většinou se vrátil s princeznou. Já jsem sice odešla bez buchet, ale za to se vrátila s hloupým Honzou.

Možná vás zajímá, jak jsem se vlastně do Ameriky dostala. A i kdyby ne, já vám to stejně řeknu.

Bylo 18.září 1999, měla jsem za sebou úspěšně složený maturitní reparát z angličtiny, který jsem s trochou ironie opakovala v době, kdy už jsem byla přijata na jazykovou školu do nejlepší třídy. Maminku přátelé pozvali do Divadélka v klubu ve Zlíně. Nechtěla jít sama a protože jsem měla chuť oslavovat, rozhodla jsem se jí dělat společnici. Bylo to krásné a vtipné přepracování slavného muzikálu "Fantom Opery". Seděly jsme úplně vpředu a já si pečlivě prohlížela herce. Taky kam jinam koukat, když už je člověk v divadle, že?

A jeden se mi moc líbil. Po představení jsme seděly u stolu a maminčin kamarád přivedl toho, co mě na jevišti tak zaujal. Jmenoval se Ivo (jsem si přečetla v programu), který v tom nejenom hrál, ale také to upravil a režíroval. Povídali jsme si, žertovali a na konci večera jsme se domluvili na další den do kina. Tak jsme šli - a vůbec nic se nestalo.

Dny ubíhaly a my jsme se stýkali víc a víc. A byly to krásné styky, zvláště některé. A bylo nám spolu moc dobře. A tak se z našeho vztahu vyvinula láska. Blížily se Vánoce. Ivo je naturalizovaný Američan a vracel se v lednu zpátky domů do Ameriky. Já jsem chodila do jazykovky a měla jsem v plánu ji dodělat a v létě za ním přijet na prázdniny.

Neuběhl ani týden po jeho odjezdu a naše maily byly plné nedočkavosti a smutku. Začala jsem si po škole brigádami vydělávat na letenku a podala si žádost o vízum. To už jsem byla rozhodnutá, že odlétám. Zamluvila jsem si letenku na 10. března. Objednala jsem se u všech doktorů, aby mě ujistili, že jsem úplně zdravá a normální, čímž si moje maminka nebyla moc jistá. A to ještě netušila, že odlétám!

V únoru přišlo tolik vymodlené vízum. Hned jsem to musela říct Ivovi a úplně zapomněla, že má v Americe půlnoc. Ale s takovými zprávami se nedá čekat, až se mu to hodí. A stejně dělal, že má radost. Hned jsem si zaplatila letenku, dala jsem výpověď jak v práci tak ve škole, čímž jsem ukončila neukončené studium angličtiny. Rozhodla jsem se, že v tomto případě je škola života užitečnější a kde jinde se naučím líp anglicky než v Americe? Teď nastal problém, jak šetrně sdělit rodičům, že už nebudu doma na večeři. Mysleli si, že žertuji a že si o tom do prázdnin promluvíme, ale významně umístěná letenka na stole byla pádným argumentem a pochopili, že na vyjednávání už nebylo moc času. A tak mě alespoň odvezli na letiště do Prahy, odkud jsem vyrazila do světa za dobrodružstvím. Rozloučila jsem se s rodinou, přáteli a svým dosavadním lehkým bezstarostným životem a věděla jsem, že až se vrátím, už nic nebude takové jako dřív.

Byl to můj první let v obrovském letadle. Letěla jsem sama, vysoko nad mraky a měla jsem vítězný pocit, že začínám novou kapitolu svého života. Byl to výrazný předěl v mém životě. Za posledních pár měsíců jsem zestárla (obrazně řečeno) a zmoudřela (ještě víc obrazně řečeno) a opustila jsem svá léta "malin a her nezralých", hýčkaná bezpečím rodičovské ochrany a beztrestnosti mládí. Čekal mě krutý život dospěláků.

Konečně jsem přistála v San Franciscu. Na druhé straně zeměkoule, kde jsem neznala nikoho a nic, kromě jednoho člověka, kterého jsem milovala a bezmezně věřila. A po desíti letech spolu strávených stále stále miluji a jsem hrozně ráda, že jsem jednak měla tu příležitost a jednak sebrala odvahu přestřihnout pupeční šňůru mého dětství a splnit si nesplnitelný sen.