MŮJ BLOG

Popelka (17/6/10)
Arizona III. (22/1/10)
Tunisko (23/6/09)
Focení Paříž (6/6/09)
Insportline (15/5/09)
Mladá Fronta (23/4/09)
Fotíme (2/16/09)
Exekuce (1/12/09)
Silvestr (31/12/08)
Autotuning show (19/8/08)
Hra na modelku (19/8/08)
Bungee jumping (16/8/08)
Autotec (3/6/08)
Cestování časem (27/5/08)
Workshop (22/3/08)
Krok do tmy(16/2/07)
Bowling a sauna(9/2/07)
Za sněhem do Alp (20/1/07)
Konec kariéry (21/12/06)
Playboy IV. (7/12/06)
Tajemný hlas (24/10/06)
Dovolená v USA (9/8/06)
Playboy III. (9/8/06)
Labutí jezero (27/7/06)
První setkání Fan Clubu (21/7/06)
ProBrno I. (7/06)
Na jachtě po Jadranu (27/6/06)
Focení na Mallorce (9/6/06)
Playboy II. (25/4/06)
Povzdech (17/5/06)
Hostování v Národ.divadle (7/5/06)
Playboy (19/4/06)
Srážka s blbcem (27/3/06)
Bodypainting (20/11/05)
Moje socha (25/5/05)
Olympijská naděje (20/5/03)
Hlas Ameriky (20/4/01)
Fantom opery na Broadwayi (16/4/01)
Operace "Zelené oči" (9/11/2000)
Jak jsem objevila Ameriku (10/3/2000)

Dovolená v USA

fotky na této stránce jsou cvkací, dají se vyjímečně zvětšit

Po svatbě v Las Vegas jsme si slíbili, že se jako zločinci budeme vracet na místo činu a každé páté výročí oslavíme zase v Las Vegas, i kdyby na chleba nebylo. Když mě potom Ivo oznámil, kolik ta dovolená stála - omdlela jsem představou, kolik za to mohlo toho chleba být.

Letěli jsme do Phoenixu za našim synem Johnem, strávili s ním (a jeho nastávající) pár krásných dní, půjčili si auto a vyrazili po krásách Arizony, Utahu, Nevady a Californie.

Arizona
První zastávka byla v Petrified Forest National Park. Park plný zkamenělých stromů, starých miliony let. Tento park byl původně někde v oblasti rovníku a při dělení prakontinentu Pangea doputoval až do Arizony. Kmeny stromů uvězněné pod nánosy bahna v řece zkameněly a přeměnily se v nádherné drahokamy. Tato přírodní krása se rozkládá na ploše parku dlouhého 15km jen tak, volně, aniž by to někdo hlídal.

Další zastávka patřila hlubokému Canyon de Chelly, kde pořádžijí příslušníci kmene Navajo (čti Navaho. Nejste rádi jak rozšiřuji vaše znalosti?). Na dně pořádného sestupu leží zbytky starobylých obydlí jak v údolí tak i jakési opevnění vysoko ve skále. Rozhodli jsme se to prozkoumat z blízka. Všude byly nápisy, že se Navajo lidé nesmí fotit, protože věří tomu, že jim fotka ukradne duši. Byl to náš první prudký sestup a výstup, který prověřil naši mizernou fyzickou kondici (píšu "naši" ze solidarity, ale mámvíc na mysli Ivovu).

Utah
dalším státem na řadě byl Utah (jutá) a jeho nejznámější Monument Valley, známé z každé pořádné cowboyky. Kdysi zde bylo hodně skal, ale zvětráváním z nich zbyly jenom dále se drolící zbytky, které působí jako sochy vytesané přírodou. Proto ten název Monument Valley. Viděli jsme hodně parků a říkali si, že už jich moc generací po nás asi neuvidí, jak rychle mizí téměř před očima a z mohutných skal zůstavají jenom hromady úlomků písku u jejích úpatí.

I přesto, že jsme se pohybovali ve výšce 3300 km nad mořem, počasí bylo teplé až horké, pouze v národním parku Natural Bridges (Načrl Bridžis) nebe zaplakalo nad unavenými turisty z Česka. Autem se v každém parku dojede k jeho vrcholu a nabídne se uchvacující pohled na dno kaňonu. Z každé vyhlídky pak vedou dolů stezky (což není tak hrozné), ale potom se musí zase zpátky nahoru k autu, což je o poznání bolestivější. Příroda je ale nádherná, takže se je pořád na co dívat. Je těžké si představit, že v této náhorní plošině, která je výš než Tatry, někdy bloudila řeka a zcela nezodpovědně vymílala mosty. Poctivě jsme se vybavili dostatkem pitné vody, nějakým jídlem - protože park-nepark,přece jenom je to divočina a člověk nikdy neví, co ho tady může potkat. Je po sezóně, takže určitě víc divokých zvířat než turistů!

Měli jsme na vybranou: buďto velkou objížďku přes půl státu po dálnici a nebo risknout divokou zkratku, která snad ani na mapě nebyla (jenom vytečkovaná čárka). Riskli jsme to na mou zodpovědnost a vjeli do naprosté divočiny. Cesta to byla opravdu hrozná, ale okolní krajina byla naprosto kouzelná. Příště akorát místo toho městského autíčka nějaký pořádný jeep. Projížděli jsme 60 km Rudým Caňonem, fotili každou druhou skálu a byli uchváceni.

A to jsme ještě netušili, že to hlavní "uchvácení" nás teprve čekáa jmenuje se Bryce Canyon. Okamžitě se umístil jako nejkrásnější kaňon co jsme kdy viděli. Čarovně kouzelný pískovcový kaňon z červených a žlutých skal, do kterých vítr a mráz vyrývá neuvěřitelné vrásky času. Sestoupili jsme na dno a nafotili jenom v tomto kaňonu přes 200 fotek (pak jsme je pracně mazali, protože jsme neměli dost karet). Uchvátilo mně a je to nejsilnější zářitek z celé dovolené.

Vzdálenosti mezi jednotlivými městy a parky jsou astronomické, snad se počítají ve světělných letech :-) Ale i ta nejhorší zapadlá silnička někde v prérii má kvalitu, jakou neměla slavná D1 při otevření.Neuvěřitelné, že tam to jde a tady ne. Přes omezenou rychlost jsme to tady pálili, co tachometr dal i když jsem pak zjistila že pro tyto případy mají omezené i tachometry. A tak i když je ciferník do 230 víc jak 150 to stejně nejede...

Dalším parkem na cestě byl Big Basin, hodně vysoko v horách (3450 m/mořem) a zima, na kterou jsme nebyli vybaveni. Zamrzlý potok, plesa vysoko v horách, kde už jenom pohledem na hladinu člověkem zatřásla zimnice a všichni míjejích turisté (oba dva) v čepicích, rukavicích a zimních bundách nad námi v pláťákách a mikině nevěřícně vrtěli hlavami. Navíc jsme v nehostinné divočině zabloudili a naše životy visely na vlásku. Ivo ale včas zapojil svůj orientační smysl a vyvedl nás ze zmrzlého pralesa. Honem jsme sjeli dolů do údoli a šli se zahřát do studených jeskyní. My, co ale žijeme kousek od Moravského krasu jsme jimi nebyli tak ohromeni jako ostatní turisté, ale byly moc hezké.

Jak jsme se blížili Kalifornii, tak se mi zdálo, že se parky poevropšťují. Zion National Park je velké krásné údoli, až bych to ani nenazývala kaňonem, s tekoucí řekou a dlouhými těžkými vycházkami. Údolím vede silnice, po které jezdí každých 10 minut autobusek, který rozváží nadržené turisty do hor a potom je unavené a zničené vrací k jejich autům na parkovišti. I my jsme udělali jednu z posledních túr a z toho parku vyrazili do civilizace.

Projeli jsme Nevadou, stavili se u přátel v Reno, v San Franciscu, otestovali atrakce v Los Angeles, přespali u Ivovy bývalé ženy v San Diegu a nakonec vítězně dorazili do Las Vegas. Najeli jsme 5,266km a byla to nádherná dovolená. Za pět let se sejdeme v Las Vegas znovu, pokud "nás smrt nerozdělí..." jak jsme slibovali ve svatebním slibu!