Foto maraton (17/10/09)
Ze zákulisí (12/10/09)
Znovu Phoenix (25/9/09)
Ostrostřelec (22/11/07)
Návrat (1/12/07)
V zaměstnání (4/9/07)
Grand Canyon (18/8/07)
Kartářka (14/8/07)
Investorka (22/7/07)
Monzun (14/7/07)
Imigrační pohovor (20/6/07)
Zamyšlení (13/5/07)
Město duchů (6/5/07)
Sedona (15/4/07)
První výlet (15/4/07)
Velikonoce (8/4/07)
Zajímavosti (1/4/07)
Kupujeme dům (13/3/07)
Máme práci (13/3/07)
První týden (25/2/07)
Přílet do Phoenixu (16/2/07)

Cowtown AZ , USA

22.listopad 2007 - Brenda Špelec-ostrostřelec
Remington 700

Jedno z nedávných focení se odehrálo na vojenské střelnici, kde se mladí vojáci učili střílet. Když se tam za chvíli fotily nahaté fotky, mělo to velmi negativní vliv na jejich mušku, soustředění a špatně se jim při střelbě leželo na břiše. Colt 1911A1 Za několik dní na to jsem dostala od jednoho z nich mail (nevím kde vzal mou adresu) a pozval mně na rande. Vysvětlila jsem mu, že vdané ženy většinou na rande nechodí, ale jeho nabídka říkala, že můžeme "dělat cokoli" co si budu přát. Nerozumně na sebe prozradil, že je střelecký instruktor. Tuším co by asi dělal rád on, ale já jsme si vždycky chtěla zastřílet z jejich zbraní.

Domluvili jsme se, že strávíme den na jejich střelnici: jen my dva a spousta zbraní. Arizona je jedna z mála států USA kde se smí nosit kolty "proklatě nízko u pasu " i na veřejnosti. Začali jsme od malých zbraní. První na ředě byl Colt 1911 A1 ráže 45, poloautomat. Stříleli jsme na kruhový terč a hned po první sérii mě Dan začal podezřívat, že si z něj dělám legraci, že jsem zbraně nikdy nedržela v ruce. Nastřílela jsem téměř perfektní desítky.

Pak jsme přešli na pušky. Nejlehčí byla AR15 ráže 45 a po ní AR15 5.56, kterou používá Dan na závodní střílení (doufám že nevyzrazuji žádné vojenské tajemství). Touto zbraní jsme stříleli na atrapu vojáka na protějším kopci a pro lepší stabilitu jsem si musela sednout a opřít si ji o koleno.AR15 kalibr 45AR15 ráže 5,56

AK47 z ruské výbavyNejvíc jsme se těšila na závěr, kdy mi Dan půjčil svou ostřelovací pušku (to je ta fotka úplně nahoře). Stoupl si vedle k zaměřovacímu dalekohledu a máchnul rukou někam do prostoru a řekl "Tam na tom kopci u rokle je bílý terč velikosti lidské hlavy. Vzdálenost 820m, vítr 10km zprava...." Pouhým okem jsem stěží viděla kopec, roklinu pochopitelně žádnou a terč velikosti lidské hlavy...? Ale puška se skvělým dalekohledem si cíl našla, nastavila jsem si vzdálenost, odpočítala jeden puntík v hledáčku abych kompenzovala vítr a buch - terorista byl historií. Dan jenom vykřikl překvapením. Mám se chlubit dál? Klidně: na závěr jsme si dali závod a já jsem Dana, instruktora střelby a závodního střelce PORAZILA. Bylo to perfektní odpoledne, zkusila jsem si hodně věcí a dostala se do míst, kam se normální smrtelník nedostane. Je to holt výhoda se někde občas projít nahatá....


Říkal, že mám pro tento sport vrozený talent (nevím přesně v čem spočívá) ale že bych se tomu měla věnovat. Tak se zkusím v Brně poptat po nějakém střeleckém klubu a kdo ví: třeba se s Danem potkám na nějaké Olympiádě a jemu se budou třást kolena, protože ví, že už jsem ho jednou porazila :-)