Foto maraton (17/10/09)
Ze zákulisí (12/10/09)
Znovu Phoenix (25/9/09)
Ostrostřelec (22/11/07)
Návrat (1/12/07)
V zaměstnání (4/9/07)
Grand Canyon (18/8/07)
Kartářka (14/8/07)
Investorka (22/7/07)
Monzun (14/7/07)
Imigrační pohovor (20/6/07)
Zamyšlení (13/5/07)
Město duchů (6/5/07)
Sedona (15/4/07)
První výlet (15/4/07)
Velikonoce (8/4/07)
Zajímavosti (1/4/07)
Kupujeme dům (13/3/07)
Máme práci (13/3/07)
První týden (25/2/07)
Přílet do Phoenixu (16/2/07)

Phoenix AZ , USA

14.srpna 2007 - Sběratelka karet

Když jsem sem přijela před půl rokem, měla jsem v kapse pouze svůj pas a český řidičák. Ale protože mým cílem bylo získat povolení ke stálému pobytu, vydala jsem se hned po příjezdu na lov a začala jsem sbírat nejrůznější papíry, doklady, povolení a lékařská osvědčení. S pomocí svého čínského právníka jsem vyplnila haldu formulářů, dokladů a žádostí, které byly zaslány na nejrůznější místa americké byrokracie a brzo začala sklízet úrodu své píle. Pracovní povolení Hodně se toho dá naštěstí vyřídit přes Internet (když nic víc, tak alespoň stáhnout všechny formuláře a doma je v klidu vyplnit – někdy sama, někdy s pomocí slovníku). První jsem dostala pozvánku na imigrační pohovor, který byl jednodušší než nás náš právník strašil a tím se daly věci do pohybu.

Poštou přišla kartička Work Permit (Pracovní povolení), která mě opravňuje legálně pracovat v USA a stejně legálně platit i daně. Na placení daní je ale potřeba Social Security Number (něco jako v Česku rodné číslo. To je 9ti místné číslo, které Američany provází od kolébky do rakve). Vydala jsem se tedy na Social Security úřad, vystála si frontu, kde jsem byla jediná běloška mezi španělsky breptajícími Mexičany. Předložila doma vyplněné papíry a za 14 dní mi přišla poštou kartička SSN pod jakým číslem mám platit daně. Výhodou ovšem je, že po odpracovaných 10ti letech mám nárok na americký důchod. Je mi 26 - že bych v 36 šla do důchodu? Tedy alespoň amerického?

Social security kartaPracovat můžu, platit daně mám kam, teď ještě jak se do práce dostat? Další kartička do mé sbírky byl arizonský řidičák. Mám český řidičák už 9 let, řídit umím, ale o amerických dopravních předpisech vím jenom ze zkušeností tady. Vím, že se může na křižovatce zatáčet doprava na červenou (chodci mají sice přednost, ale kdo kdy viděl v Americe chodce, že?), že jsou barevně natřené obrubníky (modře, červeně, žlutě, bíle) a každá barva něco znamená, ale protože nevím přesně co, raději u barveného chodníku nestavím. Na dálnici se smí 65 mílí, ve městě 35.

Vyzbrojena těmito znalostmi jsem šla na MVD (Motor Vehicle Department), tam jsem předala ochotné úřednici svou utěšeně se zvětšující hromádku dokumentů, které si oskenovala a pak mně poslala do prosklené zvukotěsné zkušebny. Tam byl počítač s dotykovou obrazovkou a začala jsem "písemný" test: 30 otázek. Tak jsem jim popatlala celý monitor a vítězně vyběhla z kukaně pro pochvalu, že mám jen 2 otázky špatně. Načež se mě zeptali, jestli tady mám svoje auto a hned mi nabídli zkušební jízdu. Napřed mě zkoušející komisařka nechala zaparkovat paralelně vedle chodníku mezi kuželky, načež jí spadla brada, protože Američani jsou zvyklí parkovat jen šikmo k chodníku, což je nejjednodušší varianta ze všech. Arizonský řidičákZkoušky tu nejsou přísné. Ví, že řidičák musí mít každý, jinak se tu prostě nedá žít. Tak i Číňan, který doma jezdil rikšou a v životě neviděl čtyřtaktní motor, řidičák získá, což se bohužel někdy projevuje na silnicích. A protože jsme v Arizoně, na divokém Západě, kde se pořád smí viditelně nosit zbraně, prudší povahy to řeší snižováním počtu těchto “řidičů” přímo na místě.
Paní si ke mně přisedla a začala mě navigovat. Hned na první křižovatce jsem dostala instrukci zahnout doprava. Já jsem svědomitě hodila blinkr a zahnula doleva. Jsem nepolitický člověk a jako mnoho žen nedělám zásadní rozdíl mezi pravicí a levicí. Paní komisařka v tom ale zásadní rozdíl viděla. Zbytek jízdy proběhl ukázkově a už na půl cesty zpět k MVD mi s úsměvem sdělila, že jsem prošla - tedy spíš projela - na jedničku.
Na místě mně vyfotili a za 2 minuty jsem měla v ruce řidičák. Už mi chybí jenom to poslední – green card (Zelená karta), která je ve skutečnosti modrá. Držte palce, ať na ni nečekám věčně, protože už mám koupenou zpáteční letenku do Brna na 1.prosince, ale bez ní bych nemohla odletět a musela bych letenku oddálit.