MŮJ BLOG

Popelka (17/6/10)
Arizona III. (22/1/10)
Tunisko (23/6/09)
Focení Paříž (6/6/09)
Insportline (15/5/09)
Mladá Fronta (23/4/09)
Fotíme (2/16/09)
Exekuce (1/12/09)
Silvestr (31/12/08)
Autotuning show (19/8/08)
Hra na modelku (19/8/08)
Bungee jumping (16/8/08)
Autotec (3/6/08)
Cestování časem (27/5/08)
Workshop (22/3/08)
Krok do tmy(16/2/07)
Bowling a sauna(9/2/07)
Za sněhem do Alp (20/1/07)
Konec kariéry (21/12/06)
Playboy IV. (7/12/06)
Tajemný hlas (24/10/06)
Dovolená v USA (9/8/06)
Playboy III. (9/8/06)
Labutí jezero (27/7/06)
První setkání Fan Clubu (21/7/06)
ProBrno I. (7/06)
Na jachtě po Jadranu (27/6/06)
Focení na Mallorce (9/6/06)
Playboy II. (25/4/06)
Povzdech (17/5/06)
Hostování v Národ.divadle (7/5/06)
Playboy (19/4/06)
Srážka s blbcem (27/3/06)
Bodypainting (20/11/05)
Moje socha (25/5/05)
Olympijská naděje (20/5/03)
Hlas Ameriky (20/4/01)
Fantom opery na Broadwayi (16/4/01)
Operace "Zelené oči" (9/11/2000)
Jak jsem objevila Ameriku (10/3/2000)

Focení pod Eifellovkou

5.6. - 7.6. 2009

Občas se na mě usměje štěstí a z modrého nebe přijde nabídka, která se nedá odmítnout. Americký fotograf Dave, kterého znám ještě z Arizony, mi nabídl focení v Paříži. Termín mi vyhovoval, honorář ještě víc, kufry už jsem měla zbalené kvůli soutěži, tak mi poslal letenku a slib, že na mě počká na letišti Charlese de Gaulla. Ani jeden z nás neodhadl, jak obrovské to letiště je a jak snadné je se v tom mraveništi lidí ztratit - nebo nenajít. Pro jistotu jsem si sedla na kufr hned tam kde jsem opustila terminál. Když už se zdálo, že mi začnou kolemjdoucí házet drobné, se objevil Dave s Chris a zanedlouho už jsme uháněli metrem do středu Paříže. Tam měl Dave pronajaté luxusní apartmá mezi Panteonem a Luxemburskými zahradami.

Přivezl s sebou ještě jednu modelku, Chris z Chicaga, tak jsme se všichni přezuli do pohodlných tenisek a v 8 večer vyrazili do města. Začali jsme u Notre Dame, což bylo hned za rohem. Paříž je kouzelná, plná malých uliček a velkých bulvárů, na každém rohu na vás jukne historie a všudypřítomné kavárničky a restaurace. Oželeli jsme historii a dali přednost jídlu. Francouzi umí jíst. Jako předkrm jsme si dali výborné šnečky a jako hlavní chod žabí stehýnka, tygří krevety a mušle na rožni s rýží. No přece si v Paříži nedám hamburger, že?

O půlnoci jsme se nechali zavést jedním z všudypřítomných taxíků na Champs-Elysées, kterou jsme si poctivě vyšlápli až nahoru k vítěznému oblouku. Cestou jsme nahlíželi do naštěstí už zavřených obchodů (protože bych tam utratila celý honorář) a dostala jsem vyrážku z francouzských cen. Jídlo, pití, lístky na metro.... pro našince hrůza. Dave ale všechno platil a na něm ta hrůza nebyla vůbec vidět (a nebo ji dokonale skrýval, protože dolar nepatří už dávno k silným měnám). Vyfotili jsme se u Arc de Triomphe a scházeli po druhé straně ulice zpět dolů. Cestou jsme neodolali a zapadli do další z úchvatných restaurací a vychutnávaly si jak výborný koktejl na verandě tak kolemjdoucí na Champs-Elysés... načež Dave jen suše poznamenal "Nic dražšího už tam nebylo?" a nenápadně setřel pot z čela.

Do hotelu jsme se vrátili kolem 3 ráno a já šla utahaná spát. Dave s Chris ještě dvě hodiny fotili... to mělo ovšem za následek, že já jsem byla následující den už v 10 vzhůru, zatímco oni spali až do 1 hodiny odpoledne. Říkala jsem si, že přeletěli půl zeměkoule na to, aby v Paříži spali. Kdyby bylo po mém, tak už jsme v 7 na snídani v bistru za rohem a turisticky ostrým tempem bychom zvládli Louvre, Trocadero a Eifellovu věž nahoru i dolů. Místo toho jsem se dívala smutně z okna na Paříž, kde jsem si chtěla hrát i na turistku, ne jen modelku. Jedinou náplastí byl déšť, který vyhlídku přes okno milosrdně mlžil.

Odpoledne se spáči konečně probudili, déšť ustal a bylo rozhodnuto, že focení počká, zatímco Paříž ne. Vyrazili jsme tedy zase do města, ale všechno je tak strašně daleko že jediným řešením byly zase taxíky. Nekradou jako v Praze, tak jsme za rozumný peníz shlédli mou plánovanou trasu: Eifellovku, Montmartre, Moulin Rouge, Sacre Coeur a mezi tím asi 10 restaurací, kokteilů a svačinek, aby se nám lépe šlo. Do Paříže jedině s bohatým přítelem (nebo fotografem).

Večer... no tedy asi v 11 hodin jsme se konečně dostali k focení a nafotili 3 série. Jestli od Dava dostanu nějaké ukázky, určitě se objeví v mé sekci modeling a naopak: jestli se objeví v sekci modeling, znamená to, že jsem od Dave něco dostala. Druhá varianta je nasnadě, ale vzhledem k tomu, že od něj nemám ještě fotky co jsme fotili před dvěma lety, moc nadějí si nedávám. Půjčila jsem si od Chris na chvilku její blond paruku a utvrdila se, že tudy cesta nevede a žádné odbarvovaní na blond nebude.
S těmito mírnými obměnami (dlouhé dospávání, prohlídka města, jídlo, pití, focení) proběhl i zbytek pobytu. Jedna zajímavost se nám ale stala: v Paříži se nesmí profesionálně fotit bez povolení. Jako turista si blýskej co chceš, ale jak někdo vytáhne profesionální fotoaparát a fotí modelky, jako třeba nás v Luxemburských zahradách, hned se odněkud vynoří policista a bez patřičně zakoupeného povolení fotit nás z parku vyhodili. Marně jsme se vymlouvali, že to jsou jen fotky pro babičku.

Poslední den mě odvezli na letiště, už už se zdálo že letadlo nestihneme ale bohužel jsme přijeli 5 minut před uzavřením gate. V opačném případě by mě čekal další den v Paříži. Než jsem dojela domů, už mě v poště čekal pochvalný mail, že se fotky moc povedly a že si to musíme zopakovat v září znovu. Tak jsem navrhla, že Paříž už známe, že by bylo lepší fotit třeba v Madridu, Amsterdamu nebo Benátkách. I Praha je fotogenická, ale to bych byla sama proti sobě. Prahu znám moc dobře.