MŮJ BLOG

Popelka (17/6/10)
Arizona III. (22/1/10)
Tunisko (23/6/09)
Focení Paříž (6/6/09)
Insportline (15/5/09)
Mladá Fronta (23/4/09)
Fotíme (2/16/09)
Exekuce (1/12/09)
Silvestr (31/12/08)
Autotuning show (19/8/08)
Hra na modelku (19/8/08)
Bungee jumping (16/8/08)
Autotec (3/6/08)
Cestování časem (27/5/08)
Workshop (22/3/08)
Krok do tmy(16/2/07)
Bowling a sauna(9/2/07)
Za sněhem do Alp (20/1/07)
Konec kariéry (21/12/06)
Playboy IV. (7/12/06)
Tajemný hlas (24/10/06)
Dovolená v USA (9/8/06)
Playboy III. (9/8/06)
Labutí jezero (27/7/06)
První setkání Fan Clubu (21/7/06)
ProBrno I. (7/06)
Na jachtě po Jadranu (27/6/06)
Focení na Mallorce (9/6/06)
Playboy II. (25/4/06)
Povzdech (17/5/06)
Hostování v Národ.divadle (7/5/06)
Playboy (19/4/06)
Srážka s blbcem (27/3/06)
Bodypainting (20/11/05)
Moje socha (25/5/05)
Olympijská naděje (20/5/03)
Hlas Ameriky (20/4/01)
Fantom opery na Broadwayi (16/4/01)
Operace "Zelené oči" (9/11/2000)
Jak jsem objevila Ameriku (10/3/2000)

Krok do neznáma

Od doby, co jsem se vrátila z tříletého pobytu v Kalifornii přemlouvám svého muže, abychom se tam vrátili. Přijeli jsme do Česka kvůli jeho nemocné mamince, která nás už ale opustila a není už moc, co by nás tu drželo.

Minulý podzim jsme byli v Americe na dovolené a to ve mně zase rozjitřilo staré touhy. Tentokrát jsem zvolila čelný útok, nasadila své osvědčené zbraně a postavila Iva před hotovou věc. Nedalo mi to (překvapivě) ani moc přemlouvání. I jemu se stýská.

Přátelé se mně ptají, co tam budu dělat a já mám jednoduchou odpověď: Nevím. Kde budeš bydlet? Nevím! Z čeho budeš žít? Nevím. Bude to v každém případě dobrodružné. Nejedeme tentokrát do Kalifornie jako minule, ale do Arizony. Kalifornie je strašně drahá pro začátek, což ale nevylučuje, že tam neskončíme. Navíc žije v Arizoně i Ivův syn John.

Cílem letošní výpravy je pro mne získat americké občanství. To si předsevzal Ivo jako bojový úkol, aby potom mohl "v klidu umřít", jak vtipně dodává. Mně to sice tak vtipné nepřipadá, ale co se s ním budu hádat. Ivo je Američan a já, jako jeho zákonná manželka, ho získám rychleji i když i zde se odhad pohybuje od tří měsíců po tři roky.

Přátelé se mně ptají, proč odjíždím, co se mi tu v Čechách nelíbí: je toho příliš moc na vyjmenování na tak malou stránku :-) Chci zkusit žít ve společnosti, kde se hraje podle pravidel, kde platí zákony, lidi jsou k sobě slušní, kde i poctivý člověk má šanci na úspěch aniž musí něco ukrást, někoho podvést nebo něco vytunelovat. Jsem zklamaná z neschopnosti politiků, z nefungující policie a soudů, ze stále stejných omezených tváří v politice, z hlouposti a zloby kolem sebe, z korupce.... však to víte sami. Stačí otevřít kterékoliv noviny.

Je život v Americe ideální? Samozřejmě že není, ale zatím je to ten nejlepší co jsem poznala. Člověk má jít za svým štěstím. To neznamená, že vždy zvítězí, ale kdybych to nezkusila tak bych si to celý život vyčítala.

Povedu si dál své stránky, kde budu věnovat pozornost dobývání Ameriky a budu informovat všechny lidi, co to zajímá (tedy oba dva) o tom, jaké to je začínat bez ničeho v daleké cizině. Nejedu tam jako au-pair nebo s nějakou agenturou, kde by na mě někdo čekal. Jedeme tam sami a o všechno se musíme postarat zase sami. Bude to "výživné" a může to dopadnout naprostým krachem, že se za pár týdnů objevíme zpátky v Brně.

Ale taky to může skončit oslavným vítězstvím, úspěchem a pocitem spokojenosti. Tento konec se mi líbí mnohem víc.

Dobrodružství odvážné školačky, co se vydala dobývat svět můžete sledovat v jejím "americkém deníku".